h1

Bez popelnic a kontejnerů v ulicích Prahy – rok třetí

10.Duben 2011

Brzy tomu budou již 3 roky, co magistrát velkolepě odzvonil popelnicím a kontejnerům v ulicích Prahy. Městské části i média dostaly v květnu 2008 ke zveřejnění souhrnou informaci, text nazvaný „Popelnice a kontejnery v ulicích města mají odzvoněno“. Takový článek byl i na Praze 12 – http://www.praha12.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=80112&id=2817. Celá věc byla přikázána vyhláškou hlavního města. Realita v roce 2011? Popelnice i kontejnery jsou stále na stejném místě a při povětří bordel stále létá sídlištěm. Dramaticky se zvětšil počet sběračů odpadů, konkrétně u nás na sídlišti v Modřanech se už stali každodenní součástí života.

Opatření pokládám za rozumné a pro občany přínosné. Stání pro sběrné nádoby komunálního odpadu jsou v současné době zdrojem spousty problémů a jejich dostupnost pouze pro jejich uživatele problém řeší.

Pro naplnění vyhlášky je třeba buď umístit nádoby do objektu vlastníka nemovitosti nebo vyhradit zabezpečené stání. Oplocené stání zabezpečené zámkem je akceptovaným řešením. Naopak zámek na kontejner akceptován není. V případě již stojících domů a to zejména panelových bez dvorů je umístění do objektu problém, prostě není kam. Oplocené stání na místě současných stání kontejnerů zní dobře, ale má háček. Pozemek patří městu. Je třeba požádat o zábor pozemku a na něm na vlastní náklady zabezpečené stání vybudovat.

Závěrem vyjadřuji přání urychlit tento proces a udělat ze sídliště zase o něco lepší místo na bydlení.

h1

Tablet? Až s hlasovým ovládáním

31.Březen 2011

Jak správně tvrdí David Allen ve své knize Getting Things DONE, moudří lidé efektivně používají svůj mozek. Při přemýšlení o problému si v hlavě drží jen co nezbytně potřebují pro rozhodování, věci s problematikou nesouvisející odkládají mimo. Klasikou jsou různé organizéry, od kapesních diářů po „kufříkové“ organizéry. Základní podmínkou pro univerzální použití je přenosnost.

Digitální technika přinesla nové možnosti. Přenosné počítače, PDA a komunikátory. Tato zařízení jsou velmi užitečnými nástroji, ale neustále řeším problémy ergonomie práce s nimi. Přenosný počítač zpravidla skončí na kancelářském stole a sedíme u něj v židli s nastavitelnou polohou. Nepřišel jsem na pohodlnější způsob, jak laptop používat. Navíc jsem si oblíbil dokovací stanici s velkou klávesnicí, myší a velkým monitorem. PDA či komunikátor se snadno přenášejí, ale delší práce s nimi je pro mě utrpením. Klávesničky jsou použitelné, ale ne pohodlné. Dotykové displeje efektní, ale při delší práci s nimi mi chybí zpětná vazba displeje. Klávesy na klávesnici nahmatám, virtuální na dotykovém displeji ne a zavibrování po dotyku tohle opravdu nevyřeší.

Situaci nezlepšuje ani nová vlna tabletů. Mám s nimi ty samé problémy co s PDA či komunikátorem, ovšem kvůli větším rozměrům a hmotnosti se mi ještě hůře používají. Držet tablet v ruce několik hodin je prakticky nemožné. Při položení vodorovně na stůl se zas hrbím já nad přístroj. Situaci zlepšují podstavce s nakloněnou plochou, kde pracoviště vzdáleně připomíná dávné stolky písařů.

Chce to něco lepšího. Jednou možností je připevnit si nějaké doplňky přímo na tělo. Brýle, díky kterým uvidím počítačem generovaný obraz a ještě mi do ucha zprostředkují zvukovou informaci . Počítač někde za opaskem. Ovládání pohybovými senzory. Vše samozřejmě bezdrátově. S postupnou miniaturizací by to ani nemuselo být příliš na obtíž. Výhodou takového řešení je určitě diskrétnost, to co vidím a slyším by patřilo jen mě.

Uvažovat lze ale i jinak. Potřebuji zařízení, které by pro mě bylo více partnerem než jen mým doplňkem. Takové, kvůli kterému bych se nemusel tolik omezovat. Které už by nemuselo být v mém bezprostředním dosahu a přesto bych s ním dokázal komunikovat. Klíčem je pro mě schopnost takového zařízení rozumět lidské řeči a stejným způsobem odpovídat. Současné tablety zobrazují informace (obrázek je někdy srozumitelnější než tisíc slov) a pomocí dotykového ovládání dokáží přijmout zpětnou vazbu na zobrazované informace. To jsou pro mě skvělé doplňkové vlastnosti, ale chybí mi ta hlavní a to je hlasové ovládání.

Bude třeba překonat nejen problém rozpoznání řeči (překlad mluveného slova na text), ale také analyzovat význam slov. Myslím si, že možným řešením bude vytvoření počítačového jazyka a procesorů pro překlad mezi tímto jazykem a jazykem lidským. Toto jsou věci, které nyní už umíme. Existuje software, který dokáže překládat mluvené slovo na text a existují strojové překladače. Chybí nám počítačový jazyk (prosím neplést s programovacími, jde o zcela odlišné použití). Inspirací by přesto svět programovacích jazyků být mohl. Pro psaní byznys pravidel na softwaru ILOG JRules používám mimo jiné jazyk The Business Action Language (BAL), který umožňuje zápis rozhodovací logiky, podmínek i akcí zjednodušenou formou. Zápis v takovém jazyku je dobře čitelný i pro netechnické lidi, ale rozdíl proti běžnému anglicky psanému textu je stále propastný. Navíc ani angličtina není pro zápis vhodná, je třeba něco lépe strojově zpracovatelného. Proto píši o potřebě ryze počítačového jazyka a překladu mezi ním a lidskými jazyky. Pro zprocesování jazyka by pak mohly dobře posloužit opět technologie z rule enginů, mimo jiné starý dobrý Rete algoritmus, který si dokáže budovat znalostní databázi a u opakovaných výpočtů/rozhodování zvyšovat výkon. Věřím, že s rostoucím výkonem čipů se hlasového ovládání v dohledné době dočkáme a práce s  počítači dostane z pohledu ergonomie nový rozměr.

h1

Kdo volal?

26.Březen 2011

Telefon je užitečný přístroj, ale také snadno zneužitelný. Poslední dobou se u nás rozmohl nový typ telemarketingu. Pro lepší efektivitu systém vytáčí čísla více účastníků současně a zvednuté hovory přepojuje na volné operátory. Snadno tak dochází k situaci, kdy nám někdo zavolá, my hovor zvedneme a protistrana hovor  zavěsí. Nedostaneme tak šanci identifikovat, kdo a proč nám volá. Stejně tak nedostaneme ani šanci sdělit protistraně, ať nám už nevolá. Co se s tím dá dělat?

Jednoduchá pomůcka je uložit si číslo do kontaktů a pojmenovat třeba „Nebrat“. Vidím škůdce a neodcházím kvůli tomu například z pracovní porady nebo neukončuji jiný telefonní hovor. Některé telefony mají funkci ignore/black listu, seznamu čísel, která mají být ignorována. Do seznamu stačí číslo jednou zadat a je klid.

Proti elektronické poště, kde je boj proti SPAMu třeba u služby GMail už dobře propracovaný, je situace u telefonních hovorů horší. Chybí filtr na podobná čísla u telefonního operátora a logicky ani není vůle, aby operátoři podobné služby nabízeli, telemarketingové firmy jsou významným zákazníkem a zdrojem příjmů. Konfigurovatelná služba, kde bych si mohl sám nastavit čísla, která chci filtrovat a možnost přidat si do seznamu i sdílenou množinu známých obtěžovatelů by byla přijatelným řešením.

Po identifikaci volajícího je možné mu sdělit, aby na toto číslo již netelefonoval. Někdy to zafunguje, jindy ne. Psát stížnost na úřad pro ochranu osobních údajů nemá smysl, prakticky každý jsme někde byli přinuceni podepsat souhlas s dalším zpracováním osobních údajů. Společnosti si mezi sebou tyto informace přehazují určitě právnicky v mezích zákona. Příkladem je třeba Citibank, které jsem nikdy nebyl zákazníkem, nikdy jsem je sám ani nekontaktoval a přesto mi pravidelně volají. Telefonní operátor tyto věci řešit nechce a ČTÚ také ne.

Jak už to tak bývá, lidé si museli pomoci sami. Existuje několik projektů, které na Internetu formou diskuzního fóra pro veřejnost budují databázi obtěžujících a podvodných telefonních čísel. Díky napojení na Internetové vyhledávače lze s velkou pravděpodobností nejen zjistit, že například číslo 389005175 považují lidé za obtěžující, ale také, že se k tomuto způsobu obtěžování lidí uchýlila Citibank. Ano, ta slavná Citibank, bývalá největší světová investiční banka. Na druhou stranu mě takové chování nepřekvapuje, pověst nemají nejlepší a už u nás měli problémy třeba podezřením z falšování podpisů svých klientů. Takové informace jsou dostupné například díky projektu Kdovolal.cz (http://www.kdovolal.cz/).

Závěrem doufám, že se lidé dokáží dostatečně hlasitě podobným praktikám bránit. Vzpomeňme si na emailový spam, začínalo to občasnou nevyžádanou zprávou a letos se očekává celkově 7 trilionů (7,000,000,000,000,000,000) takových zpráv. Telefonní spam by měl být pro renomované společnosti tabu, je třeba zvrátit trend, kdy se k němu už i tyto společnosti uchylují. Pokud na to nepřijdou samy, je třeba hlasu klientů.

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.