Tablet? Až s hlasovým ovládáním

Jak správně tvrdí David Allen ve své knize Getting Things DONE, moudří lidé efektivně používají svůj mozek. Při přemýšlení o problému si v hlavě drží jen co nezbytně potřebují pro rozhodování, věci s problematikou nesouvisející odkládají mimo. Klasikou jsou různé organizéry, od kapesních diářů po „kufříkové“ organizéry. Základní podmínkou pro univerzální použití je přenosnost.

Digitální technika přinesla nové možnosti. Přenosné počítače, PDA a komunikátory. Tato zařízení jsou velmi užitečnými nástroji, ale neustále řeším problémy ergonomie práce s nimi. Přenosný počítač zpravidla skončí na kancelářském stole a sedíme u něj v židli s nastavitelnou polohou. Nepřišel jsem na pohodlnější způsob, jak laptop používat. Navíc jsem si oblíbil dokovací stanici s velkou klávesnicí, myší a velkým monitorem. PDA či komunikátor se snadno přenášejí, ale delší práce s nimi je pro mě utrpením. Klávesničky jsou použitelné, ale ne pohodlné. Dotykové displeje efektní, ale při delší práci s nimi mi chybí zpětná vazba displeje. Klávesy na klávesnici nahmatám, virtuální na dotykovém displeji ne a zavibrování po dotyku tohle opravdu nevyřeší.

Situaci nezlepšuje ani nová vlna tabletů. Mám s nimi ty samé problémy co s PDA či komunikátorem, ovšem kvůli větším rozměrům a hmotnosti se mi ještě hůře používají. Držet tablet v ruce několik hodin je prakticky nemožné. Při položení vodorovně na stůl se zas hrbím já nad přístroj. Situaci zlepšují podstavce s nakloněnou plochou, kde pracoviště vzdáleně připomíná dávné stolky písařů.

Chce to něco lepšího. Jednou možností je připevnit si nějaké doplňky přímo na tělo. Brýle, díky kterým uvidím počítačem generovaný obraz a ještě mi do ucha zprostředkují zvukovou informaci . Počítač někde za opaskem. Ovládání pohybovými senzory. Vše samozřejmě bezdrátově. S postupnou miniaturizací by to ani nemuselo být příliš na obtíž. Výhodou takového řešení je určitě diskrétnost, to co vidím a slyším by patřilo jen mě.

Uvažovat lze ale i jinak. Potřebuji zařízení, které by pro mě bylo více partnerem než jen mým doplňkem. Takové, kvůli kterému bych se nemusel tolik omezovat. Které už by nemuselo být v mém bezprostředním dosahu a přesto bych s ním dokázal komunikovat. Klíčem je pro mě schopnost takového zařízení rozumět lidské řeči a stejným způsobem odpovídat. Současné tablety zobrazují informace (obrázek je někdy srozumitelnější než tisíc slov) a pomocí dotykového ovládání dokáží přijmout zpětnou vazbu na zobrazované informace. To jsou pro mě skvělé doplňkové vlastnosti, ale chybí mi ta hlavní a to je hlasové ovládání.

Bude třeba překonat nejen problém rozpoznání řeči (překlad mluveného slova na text), ale také analyzovat význam slov. Myslím si, že možným řešením bude vytvoření počítačového jazyka a procesorů pro překlad mezi tímto jazykem a jazykem lidským. Toto jsou věci, které nyní už umíme. Existuje software, který dokáže překládat mluvené slovo na text a existují strojové překladače. Chybí nám počítačový jazyk (prosím neplést s programovacími, jde o zcela odlišné použití). Inspirací by přesto svět programovacích jazyků být mohl. Pro psaní byznys pravidel na softwaru ILOG JRules používám mimo jiné jazyk The Business Action Language (BAL), který umožňuje zápis rozhodovací logiky, podmínek i akcí zjednodušenou formou. Zápis v takovém jazyku je dobře čitelný i pro netechnické lidi, ale rozdíl proti běžnému anglicky psanému textu je stále propastný. Navíc ani angličtina není pro zápis vhodná, je třeba něco lépe strojově zpracovatelného. Proto píši o potřebě ryze počítačového jazyka a překladu mezi ním a lidskými jazyky. Pro zprocesování jazyka by pak mohly dobře posloužit opět technologie z rule enginů, mimo jiné starý dobrý Rete algoritmus, který si dokáže budovat znalostní databázi a u opakovaných výpočtů/rozhodování zvyšovat výkon. Věřím, že s rostoucím výkonem čipů se hlasového ovládání v dohledné době dočkáme a práce s  počítači dostane z pohledu ergonomie nový rozměr.

Kdo volal?

Telefon je užitečný přístroj, ale také snadno zneužitelný. Poslední dobou se u nás rozmohl nový typ telemarketingu. Pro lepší efektivitu systém vytáčí čísla více účastníků současně a zvednuté hovory přepojuje na volné operátory. Snadno tak dochází k situaci, kdy nám někdo zavolá, my hovor zvedneme a protistrana hovor  zavěsí. Nedostaneme tak šanci identifikovat, kdo a proč nám volá. Stejně tak nedostaneme ani šanci sdělit protistraně, ať nám už nevolá. Co se s tím dá dělat?

Jednoduchá pomůcka je uložit si číslo do kontaktů a pojmenovat třeba „Nebrat“. Vidím škůdce a neodcházím kvůli tomu například z pracovní porady nebo neukončuji jiný telefonní hovor. Některé telefony mají funkci ignore/black listu, seznamu čísel, která mají být ignorována. Do seznamu stačí číslo jednou zadat a je klid.

Proti elektronické poště, kde je boj proti SPAMu třeba u služby GMail už dobře propracovaný, je situace u telefonních hovorů horší. Chybí filtr na podobná čísla u telefonního operátora a logicky ani není vůle, aby operátoři podobné služby nabízeli, telemarketingové firmy jsou významným zákazníkem a zdrojem příjmů. Konfigurovatelná služba, kde bych si mohl sám nastavit čísla, která chci filtrovat a možnost přidat si do seznamu i sdílenou množinu známých obtěžovatelů by byla přijatelným řešením.

Po identifikaci volajícího je možné mu sdělit, aby na toto číslo již netelefonoval. Někdy to zafunguje, jindy ne. Psát stížnost na úřad pro ochranu osobních údajů nemá smysl, prakticky každý jsme někde byli přinuceni podepsat souhlas s dalším zpracováním osobních údajů. Společnosti si mezi sebou tyto informace přehazují určitě právnicky v mezích zákona. Příkladem je třeba Citibank, které jsem nikdy nebyl zákazníkem, nikdy jsem je sám ani nekontaktoval a přesto mi pravidelně volají. Telefonní operátor tyto věci řešit nechce a ČTÚ také ne.

Jak už to tak bývá, lidé si museli pomoci sami. Existuje několik projektů, které na Internetu formou diskuzního fóra pro veřejnost budují databázi obtěžujících a podvodných telefonních čísel. Díky napojení na Internetové vyhledávače lze s velkou pravděpodobností nejen zjistit, že například číslo 389005175 považují lidé za obtěžující, ale také, že se k tomuto způsobu obtěžování lidí uchýlila Citibank. Ano, ta slavná Citibank, bývalá největší světová investiční banka. Na druhou stranu mě takové chování nepřekvapuje, pověst nemají nejlepší a už u nás měli problémy třeba podezřením z falšování podpisů svých klientů. Takové informace jsou dostupné například díky projektu Kdovolal.cz (http://www.kdovolal.cz/).

Závěrem doufám, že se lidé dokáží dostatečně hlasitě podobným praktikám bránit. Vzpomeňme si na emailový spam, začínalo to občasnou nevyžádanou zprávou a letos se očekává celkově 7 trilionů (7,000,000,000,000,000,000) takových zpráv. Telefonní spam by měl být pro renomované společnosti tabu, je třeba zvrátit trend, kdy se k němu už i tyto společnosti uchylují. Pokud na to nepřijdou samy, je třeba hlasu klientů.

Taškařice na Praze 12

Úvodem mimo téma. Píšu první příspěvek po půl roce. Odmlka byla způsobená nejen mou pracovní a rodinnou zaneprázdněností, ale také nechutí něco psát. Nechutí pramenící z nedostatku témat, neschopností dojít k závěrům ohledně věcí honících se mi hlavou a snad až agresí, s kterou někteří lidé prosazují svou verzi pravdy.

Teď k té taškařici, jde o povolební situaci na Praze 12. Jak to začalo? Po mnoha pokoušeních osudu se dlouholetému starostovi Petrovi Hánovi z ODS nepodařilo vybrat zhoupnutí a plácl sebou na zem. ODS zaznamenala v místních volbách porážku od TOP09 a v těsném závěsu za sebou měla ČSSD, koalici odpůrců, komunisty a Věci veřejné. Jak bylo jasné již před volbami, ODS měla velmi blízko k místní TOP09 a po volbách vytvořili nerozdělitelnou dvojičku. Samozřejmě ve snaze utvořit platformu, bez které to nepůjde. TOP09 úspěšně zkusila taktiku vloudění se do cizího tábora a pak s cennými informacemi rychlý úprk zpět do bezpečí. Jenže ouha. Svobodomyslní véčkaři brzy pochopili, kde je menší zlo a podle toho se rozhodli. Máme tu slabou, ale přesto Praze 12 vládnoucí ČSSD s podporou koalice odporu, komunistů a véčkařů. Počtem politických subjektů silná formace 9 politických subjektů (ČSSD, KDU-ČSL, SZ, KONS, KAN, Suveren., ČPS, KSČM, VV).

Takřka okamžitě po zvolení nového vedení ODS a TOP09 nezvládly svou porážku a na místo zastupování svých občanů utekli ze hřiště. Tam kují dodnes pikle a kde to jde, plivou špínu na vše, co se současného vedení Prahy 12 týká. Nějaké spytování svědomí, proč ODS u svých voličů neuspěla či proč TOP09 zastupují lidé tak blízce svázaní s bývalým vedením radnice se nekonalo. Petr Hána byl dokonce za svou činnost odměněn pozicí předsedy výboru ZHMP pro oblast dopravy. Konstruktivní jednání se z této strany očekávat nedá, naopak si jistě rádi při každé příležitosti kopnou. Trošku mě děsí představa, že si kopnou i prostřednictvím obstrukcí na magistrátu vůči konstruktivní aktivitě nového vedení radnice. Takové jednání, třeba v oblasti veřejné dopravy a dopravních opatření vůbec, investic do veřejných prostor apd. mohou snadno odnést občané městské části. Je ctihodné, jak aktivně se TOP09 dokáže čertit nad spoluprací nové radnice s komunisty. Pravdou ale je, že občany více než podpora komunistů zajímají hořící lokální problémy (kriminalita, chyby v oblasti výstavby, problémy s parkováním, zaostalost v oblasti veřejné dopravy, problémy v oblasti školství už od mateřských škol, špatná dostupnost a kvalita zdravotnictví), které dopustila ODS spolu s mnoha lidmi z vedení místní TOP09. V tomto ohledu jsem zatím ze strany TOP09 konstruktní přístup nezaznamenal.

Teď druhá strana barikády. Jinak totiž pozici nového vedení radnice nazvat nelze. Práce vidět je, pomalu se začínají objevovat první signály o zlepšování stavu zejména v oblasti zveřejňování informací. Na ty opravdu důležité oblasti je ještě brzy a ještě dlouho budou probíhající aktivity jen setrvačností dřívějších rozhodnutí. Mnoho energie je ale také vynakládáno na aktivní odpor vůči opozici a i zde se střílí silnou municí. Opakují se monology plné polopravd a pokroucených faktů, řve se na místo argumentů a bouchá dveřmi na místo dialogu. Přijde mi to nedůstojné. Neškodilo by více asertivní a důstojnější jednání, být lepší než ten druhý i svou prezentací. Teď jsem mluvil především o koalici odporu. Ze strany ČSSD se toho proti předchozím letům na Praze 12 nezměnilo, očekával jsem větší aktivitu spojenou se snahou ukázat pražanům dostatek důvodů, proč by o volbě ČSSD měli častěji uvažovat.

Tyhle barikádní boje či chceme-li obléhání hradu mají jedno společného. Mnoho energie je vynaloženo nesprávným směrem. Z mého úhlu pohledu to bohužel více připomíná vyřizování si osobních účtů a někdy i boj o korýtka než snahou získat si svým jednáním dlouhodobě voliče. Místní politika není fotbal, voliči se nechtějí koukat na zápas, ale volí si své zástupce a ti se jim mají postarat o lepší budoucnost. Konstruktivně prosím a třeba zatím jen návrhy. Když budou dostatečně dobré, zaujmou více občanů a s jejich silou se dá mnohé dokázat. Třeba i před příštími volbami!