Tablet? Až s hlasovým ovládáním

Jak správně tvrdí David Allen ve své knize Getting Things DONE, moudří lidé efektivně používají svůj mozek. Při přemýšlení o problému si v hlavě drží jen co nezbytně potřebují pro rozhodování, věci s problematikou nesouvisející odkládají mimo. Klasikou jsou různé organizéry, od kapesních diářů po „kufříkové“ organizéry. Základní podmínkou pro univerzální použití je přenosnost.

Digitální technika přinesla nové možnosti. Přenosné počítače, PDA a komunikátory. Tato zařízení jsou velmi užitečnými nástroji, ale neustále řeším problémy ergonomie práce s nimi. Přenosný počítač zpravidla skončí na kancelářském stole a sedíme u něj v židli s nastavitelnou polohou. Nepřišel jsem na pohodlnější způsob, jak laptop používat. Navíc jsem si oblíbil dokovací stanici s velkou klávesnicí, myší a velkým monitorem. PDA či komunikátor se snadno přenášejí, ale delší práce s nimi je pro mě utrpením. Klávesničky jsou použitelné, ale ne pohodlné. Dotykové displeje efektní, ale při delší práci s nimi mi chybí zpětná vazba displeje. Klávesy na klávesnici nahmatám, virtuální na dotykovém displeji ne a zavibrování po dotyku tohle opravdu nevyřeší.

Situaci nezlepšuje ani nová vlna tabletů. Mám s nimi ty samé problémy co s PDA či komunikátorem, ovšem kvůli větším rozměrům a hmotnosti se mi ještě hůře používají. Držet tablet v ruce několik hodin je prakticky nemožné. Při položení vodorovně na stůl se zas hrbím já nad přístroj. Situaci zlepšují podstavce s nakloněnou plochou, kde pracoviště vzdáleně připomíná dávné stolky písařů.

Chce to něco lepšího. Jednou možností je připevnit si nějaké doplňky přímo na tělo. Brýle, díky kterým uvidím počítačem generovaný obraz a ještě mi do ucha zprostředkují zvukovou informaci . Počítač někde za opaskem. Ovládání pohybovými senzory. Vše samozřejmě bezdrátově. S postupnou miniaturizací by to ani nemuselo být příliš na obtíž. Výhodou takového řešení je určitě diskrétnost, to co vidím a slyším by patřilo jen mě.

Uvažovat lze ale i jinak. Potřebuji zařízení, které by pro mě bylo více partnerem než jen mým doplňkem. Takové, kvůli kterému bych se nemusel tolik omezovat. Které už by nemuselo být v mém bezprostředním dosahu a přesto bych s ním dokázal komunikovat. Klíčem je pro mě schopnost takového zařízení rozumět lidské řeči a stejným způsobem odpovídat. Současné tablety zobrazují informace (obrázek je někdy srozumitelnější než tisíc slov) a pomocí dotykového ovládání dokáží přijmout zpětnou vazbu na zobrazované informace. To jsou pro mě skvělé doplňkové vlastnosti, ale chybí mi ta hlavní a to je hlasové ovládání.

Bude třeba překonat nejen problém rozpoznání řeči (překlad mluveného slova na text), ale také analyzovat význam slov. Myslím si, že možným řešením bude vytvoření počítačového jazyka a procesorů pro překlad mezi tímto jazykem a jazykem lidským. Toto jsou věci, které nyní už umíme. Existuje software, který dokáže překládat mluvené slovo na text a existují strojové překladače. Chybí nám počítačový jazyk (prosím neplést s programovacími, jde o zcela odlišné použití). Inspirací by přesto svět programovacích jazyků být mohl. Pro psaní byznys pravidel na softwaru ILOG JRules používám mimo jiné jazyk The Business Action Language (BAL), který umožňuje zápis rozhodovací logiky, podmínek i akcí zjednodušenou formou. Zápis v takovém jazyku je dobře čitelný i pro netechnické lidi, ale rozdíl proti běžnému anglicky psanému textu je stále propastný. Navíc ani angličtina není pro zápis vhodná, je třeba něco lépe strojově zpracovatelného. Proto píši o potřebě ryze počítačového jazyka a překladu mezi ním a lidskými jazyky. Pro zprocesování jazyka by pak mohly dobře posloužit opět technologie z rule enginů, mimo jiné starý dobrý Rete algoritmus, který si dokáže budovat znalostní databázi a u opakovaných výpočtů/rozhodování zvyšovat výkon. Věřím, že s rostoucím výkonem čipů se hlasového ovládání v dohledné době dočkáme a práce s  počítači dostane z pohledu ergonomie nový rozměr.