Střih a další zpracování MPEG-4 H.264 videa

Nová HD kamerka mi vesele kupí materiál a já ho začínám zpracovávat. Materiál mám nejčastěji v HD módu 720p30. Plánuji jen základní střih, roztříhat videa na malé kousky a ty pak slepovat. Přechody mezi klipy ani jiné efekty zatím nemám v plánu. Mám k dispozici jen slabší hardware, proto jsem se snažil vyhnout rekompresi. Pro zachycení SD videa z mini DV kamery jsem používal WinDV a následně pomocí VirtualDubu záznam sestříhal. VirtualDub standardně neumožňuje pracovat s MPEG-4 H.264 (nestandardní cestou je použití DirectShow input driveru). Hledal jsem jinou možnost a našel Avidemux.

Avidemux v základu obsahuje vše co jsem potřeboval. Bez rekomprese umožňuje materiál rozstřihovat a zase slepovat. Vše probíhá rychle, náraz na výkonostní limit hardware se nekonal. Uživatelské rozhranní aplikace je intuitivní, rychle jsem se v aplikaci začal orientovat. Aplikace obsahuje množství různých filtrů, zatím jsem je ale podrobně nezkoumal. Změny se skládají do projektů, ty je možné si ukládat.

Velkou výhodu Avidemuxu jsou obsažené kodeky. Aplikace podporuje různé vstupní i výstupní formáty, formáty videa i zvuku. Vyzkoušel jsem převod do MPEG-2 v NTSC normě videa (dané vstupním materiálem s 30 snímky za vteřinu). Otevřu MP4 soubor, výstupní video nastavím na DVD (mpeg2enc) s dvoufázovou kompresí, k videu přidám ještě filtry pro změnu rozlišení (NTSC full D1), výstupní audio nastavím na MP2 (lavc) a konečně výstupní formát na MPEG-PS (A+V). Projekt si vždy uložím, viz. má poznámka o stabilitě aplikace níže. Pak už stačí jen dát příkaz pro uložení videa a počítač začne tvořit výstupní soubor. Vyzkoušel jsem i export do MKV (Matroška kontejneru) v H.264 videoformátu a MPEG4 AAC zvukem, i zde proběhla operace bez problémů.

Avidemux je multiplatformní aplikace. Vyzkoušel jsem jak verzi 2.5 pro Windows (na laptopu s Intel Core Duo T2450), tak 2.4 pro Linux (s Athlonem XP 1700+), obě vypadají a používají se stejně. Na obou prostředí byla aplikace při střihu bez rekomprese dostatečně rychlá. Vyšší výkon bych určitě potřeboval ve chvíli kdy bych musel záznam během střihu rekomprimovat (třeba z důvodu aplikování filtrů).

Problémy jsem měl se stabilitou aplikace. Pod Windows i na Linuxu aplikace v některých situacích padala. Byla to vždy ta samá místa a pád byl ovlivněn parametry, které jsem v projektu nastavil. Proto jsem si rychle zvykl před vyzkoušením si projekt uložit. U složitějších projektů si zálohuji fungující verze.

Střihu MPEG-4 H.264 videa se už nebojím. S tvorbou DVD by nebyl problém, kdy má kamera nebyla založena na 60Hz. Avidemux zde nabízí pomoc v podobě filtru pro přesnímkování do PALu, moc se mi ale do takové operace nechce.

Dovolená se Sanyo Xacti VPC-HD2000

Kamerka přežila dovolenou a koupě nelituji. Přístroj funguje bez závad a já se učím využívat vše co nabízí. Natočil jsem s ní několik hodin materiálu a udělal desítky fotek. V následujícím textu popíšu kvality a nedostatky, relativně k článku, kde jsem popisoval první dojmy z této kamery.

S přístrojem se mi velmi dobře pracuje v terénu. Je malý a lehký, ve složeném stavu i docela dobře chráněný proti poškození. Pistolový design jsem si rychle oblíbil, ruka se mi tolik neodkrvuje a mohu jí držet dál od těla. Lépe se s kamerou chodí, kamera je více nezávislá na mém těle. Snáze se mi pořizují záběry třeba z věží hradu, kameru mohu vystrčit dále a zaberu toho více. Přispívá tomu snadné ovládání kamery jak pravou, tak i levou rukou. Dobře se mi pořizovaly záběry třeba z “vláčků” nebo okna auta. Kamera je na řemínku, nemusím se bát, že o ni přijdu. Rozčiluje mě krytka, ta je na šňůrce a ať jí přehazuju jak chci, pořád se mi někde motá. Asi to časem risknu a budu jí strkat jako krytku od foťáku do kapsy. Jako velký nedostatek vidím chybějící optickou stabilizaci. Na HD záznamu je roztřesený obraz hodně nepříjemný. Rychle jsem se naučil k natáčeným objektům raději přijít blíže než využít zoom. U zrcadlovky by mi vadil širší záběr pozadí, v případě momentek z terénu se mi to naopak líbí.

Výdrž baterie je pro mě dostatečná, dvě hodiny natáčení zvládla bez problémů. Neobjevily se ani žádné problémy s kartou, SDHC karta třídy 4 byla dostatečně rychlá i při delších záběrech v 720p módu (materiál v 1080p jsem zatím ve větší míře nepořizoval). Čtečka SDHC karet v laptopu se ukázala být velice praktickou, od přenosů USB kabelem jsem rychle upustil. Přístroj sám o sobě byl též rychlý, nabíhání i vypínání přístroje, ovládání, vše bylo v pořádku.

Standardem se pro mě stal záznam v 720p30 módu (neprokládaný záznam v rozlišení 1280×720 s 29.970 snímky za vteřinu). Video je kódováno pomocí H264 kodeku do MP4 souborů. Baví mě procházet si posbíraný materiál snímek po snímku a vychutnávat si ho jako bych jednotlivé snímky fotil megapixelovým (ale optikou kvalitním) kompaktem. Potvrdily se výtečné schopnosti natáčení ve špatných světelných podmínkách, temná zákoutí hradů, les nebo třeba hotelový pokoj, všude se dalo točit za přirozených světelných podmínek. Proti starší SD kameře se mi nahromadilo více použitelného záznamu, snadněji se mi budou skládat ucelenější reportáže. Video jsem už subjektivně posuzoval na 32″ panelu v 1280×720 režimu a proti SD tam vidím velký pokrok. Vykreslování, barvy a hlavně pohyb jsou atraktivnější, věrněji vyjadřují zachycenou situaci a promítání videa si více užívám.

Zklamáním pro mě byla funkce focení. Kvalita dopadla dobře jen tam, kde jsem měl dostatek času. Nepochopil jsem algoritmus, jakým kamera vybírá objekt, na který se má zaměřit. Napadá mě snad jen generátor náhodných čísel. Navíc zaostření trvá dlouho, focení pohybujících se objektů mi opravdu nešlo. Příště zkusím fotorežim přepnout na více manuální funkce a otestuji, zda se použití zlepší. Automatika, kterou od přístroje této kategorie očekávám, selhala. Tohle je důvod proč mi pro probírce zbyly jen desítky fotek, jak je tomu obvyklé. Nakonec jsem chodil na výlety s kamerou i zrcadlovkou současně

Perlička závěrem. Lidé u nás skutečně nejsou na pistolový grip zvyklí. Snad to byl důvod proč se mě hodně lidí ptalo co to mám za kameru. Ne, nepletli si kameru se zbraní, spíše byli zvědaví co to je a co to umí. Při diskuzích s nimi jsem si ověřil, že kamery od firmy Sanyo tu lidí neznají.

Nová hračka – Sanyo Xacti VPC-HD2000

Pořídili jsme si domu novou kameru. Po mnoha měsících ujasňování si, co po kameře požadujeme  proběhl finální výběr a objednávka. První dojmy potvrzují informace, které jsem o výrobku získal z různých zdrojů na webu. Kameru považuji za natolik zajímavou, že o ní rád píšu tento příspěvek.

Výběr začal zaujatě, měl jsem dobré reference na Canon a proto jsem vybíral jen z jeho řady. Bohužel jsem nenašel kartovku srovnatelnou s výtečnou řadou HV-20, HV-30 a HV-40. Ani drahé modely Canon Vixia HF S100 a HF S10 nesplňují podmínky, ať už fungováním ve zhoršených světelných podmínkách či větší než žádanou hmotností. Zklamáním skončilo i hledání v modelech Sony a dalších velkých výrobců. Nevím co přesně vedlo Panasonic ke koupi firmy Sanyo, třeba to byly právě technologie, které umožnily výrobu kamery, která u mě nakonec zvítězila.

Xacti VPC-HD2000 je skutečně malá a lehká (i s baterkou a kartou váží jen 311g) kamerka s výbornou optikou a citlivým velkým CMOS senzorem 1/2.5 palce a 8 megapixely. Zřejmě tato kombinace spolu s nějakými japonskými kouzly dokázaly, že kamerka nemá problémy natočit solidní záznam ani v šeru (zdůrazňuji hlavně věrné a přitom stále dostatečně barevné podání). Původně jsem chtěl kameru s 1080i, ale rychle si mě získal progresivní scan (pěkně popsán na wikipedii : http://en.wikipedia.org/wiki/Progressive_scan). Obraz je znatelně klidnější a ostřejší, použití některých filtrů pro další zpracování na počítači tak pro mě ztratilo smysl. Najednou si vychutnávám zpomalený obraz a procházení záznamu snímek po snímku je téměř na úrovni prohlížení sekvence fotek z foťáku. Kamera umí špičkový 1080p se 60fps. Sám jsem pro první sekvence volil spíše mód s rozumnějším datovým tokem -  720p s 30fps. Pěknou hračkou je pak speciální zpomalovací mód – 448×336 s 240 snímky ze vteřinu.

Záznam je nahráván na cenově dostupné SDHC karty. Risknul jsem kartu s třídou 4 (rychlost až 15MB/s), která se v kritických případech může v módu 1080p/60 ukázat jako příliš pomalá (záznam je ukládán 24Mb/s), zatím jsem problémy nepozoroval, uvidím po delším době. Formát záznamu je dnes už pro kartovky standardní MPEG-4 AVC/H.264. Mód, který sice šetří místem, ale na průměrných počítačích budete rádi, že bez problémů přehrajete 1080i. Na střih 1080p/60 raději rychle zapomeňte. Já sám budu materiál z kamery stříhat až někdy v zimě na plánovaném Intel Core i5 s hafo pamětí a podporou od grafického procesoru.

Sanyo o kameře prohlašuje, že jde o tzv. Dual camera produkt. Kamera umí nejen kvalitně točit video, ale také fotit. 8 megapixel CMOS, výborná optika a pro nouzové případy vestavěný blesk dělají až překvapivě dobré fotky (fotí do formátu JPEG s poměrem stran 4/3). Kamera má jednoduché ovládání, přesto se v menu dá dohrabat k pokročilým nastavením jako je třeba zisk.

Jak už to tak bývá, ne všechno bývá dobré. Kameře citelně chybí optická stabilizace. Má sice digitální, ale ta jako obvykle odvádí velice špatnou práci. Možná právě tohle byl důvod proč Sanyo zvolilo neobvyklý „pistolový“ design. Kameře chybí hledáček, natáčený obraz je tak třeba kontrolovat na displeji. Baterie vydrží něco kolem 2 hodin nonstop natáčení, už teď uvažuji, že si koupím ještě rezervní na cesty. USB i HDMI jsou pouze na dokovací stanici (součást balení). Čtečka SDHC karet v počítači je proto rozumnou alternativou k přenosu dat. Někomu nemusí vyhovovat ani neevropské frekvence snímků. Kamera umí 30 či 60 snímků za vteřinu, frekvence 24 či 25 Hz nejsou podporovány, kombinace natočeného materiálu s materiálem z jiné „evropské“ kamery tak bude problematická.

Nakonec jsem si nechal cenu, ta je vzhledem k výkonu bezkonkurenční. Nejen, že jsem nenašel srovnatelnou spotřebitelskou kameru, ale cena kamer, které se požadovanými funkcemi blížily, byla o nějakých 50% vyšší. Kamera se dá i v ČR pořídit pod 15 tisíc Kč včetně DPH.